Život není nekonečný. Bohužel 🙂
Letošní rok, respektive první 3/4 co jsou za námi, byl opět super:
Nové projekty, noví lidé, nové zkušenosti.
Nové cesty, nové zážitky.
Ovšem život není nekonečná jízda. To si člověk uvědomí, když ho postupně bohužel začnou opouštět nejbližší.
Loni mamka, letos táta. Byli to fajn lidi, a dnes na mne koukají nepochybně „zhůry“.
Včas jsem si uvědomil, jak je škoda prožívat život JINAK než tak, jak si my sami přejeme.
Chtěl jsem svobodu, ne rutinní práci.
Chtěl jsem volnost, ne sešněrování konvencemi.
Chtěl jsem aktivní poznání, ne vysedávání u televize s pivem v ruce …
Proč?
Protože život máme JEDEN a není minuta, která by se vrátila.
Takže letos je plán splněn, předpokládaného 1,2 milionu je doma.
Není důvod cokoliv hrotit, není totiž důvod.
Tak jsme s kolegy sbalili kufry a skočili do letadla (Gréto promiň, ty holt máš to děství v háji i tak!) a hurá na tradiční španělský tah.